GLOSA
V sobotu večer stála v plamenech radnice v Limoges. V Marseille ležela na zemi rozbitá busta Marianne, v Lyonu dohořívalo informační centrum pro turisty. A ve stejný víkend si čeští voliči poslali do Senátu deset Starostů z dvaceti sedmi obsazovaných křesel. Lepší načasování by nevymyslel ani scenárista satirického seriálu.
Začalo to nenápadně. Středoškoláci vyšli do ulic, protože jim chybí učitelé a školy se jim rozpadají pod rukama. Pak se přidali lidé, kterým drahota ujídá z výplaty a kterým stát škrtá služby, za které celý život platí. V sobotu 17. října jich podle ministerstva vnitra demonstrovalo 550 tisíc, podle organizátorů 800 tisíc.
Většina z nich pochodovala pokojně. To je potřeba říct nahlas. Rabovaly a pálily hlavně maskované skupiny mimo průvody, které vláda připisuje ultralevici. Bilance je přesto děsivá. Přes dva tisíce zadržených. Přes šest set zraněných policistů, četníků a hasičů. Kolem patnácti set napadených obchodů a škody, které obchodníci odhadují na stovky milionů eur. V Bordeaux zdemolovali rezidenci prefektky a musela zasahovat protiteroristická jednotka.
Jako advokát k tomu řeknu jediné. Kdo zapálí radnici, patří před soud. Jenže soud nezodpoví otázku, proč v jedné z nejbohatších zemí Evropy vyjde do ulic přes půl milionu lidí. A proč stát, který jim léta bral víc a víc, si nedokáže uhlídat ani vlastní prefekturu.
Zatímco po válce zažívala Francie éru velkých staveb a technologických úspěchů od jaderné energetiky přes TGV až po Minitel, nástup politických změn v osmdesátých letech přinesl masivní znárodňování, nárůst regulací a sociální výhody, které státní rozpočet dlouhodobě zatížily. Ať vládla levice, nebo pravice, žádná politická garnitura se neodvážila systémy reálně ořezat. Výsledkem je, že zatímco v devadesátých letech Francie ekonomicky držela krok s USA, dnes výrazně zaostává. Místo systémových změn se navíc elity soustředily na ideologickou výchovu mládeže a reálné problémy společnosti často odbývají obvyklou šablonou o dezorientovaných občanech a dezinformacích.
Senát dostali ti, kdo Francii považují za vzor
Ve stejný víkend, kdy Francie sčítala škody, my jsme sčítali senátní hlasy. Starostové získali deset křesel, ODS sedm, lidovci tři a TOP 09 dvě. Strany bývalé Fialovy vlády si tak z dvaceti sedmi mandátů odnesly dvaadvacet. Při účasti, která se ve druhém kole dala označit nanejvýš za mizivou.
A kdo jsou vlastně ve většině noví senátoři ze STANu? Lidi, kteří chtějí euro co nejdřív, protože hlubší integrace je prý lék na všechno. Lidi, jejichž vláda s ministrem Rakušanem v Bruselu podpořila migrační pakt a sklidila za to potlesk. Lidi, za jejichž předsednictví v Radě EU se dojednaly emisní povolenky na topení a benzín, které nám teď mají zdražit každou zimu i každou cestu do práce. A k tomu údajná odolnost společnosti proti dezinformacím. Česky řečeno úředníci, kteří vám vysvětlí, co si máte myslet.
Přelepte na jejich volebním letáku logo Starostů logem Macronovy strany. Kolik voličů by si všimlo rozdílu?
Senát přitom nemá být čestná tribuna pro zasloužilé starosty. Může vetovat zákony a už to předvedl, když těsnou většinou zablokoval snížení odvodů živnostníkům. Sněmovna veto přehlasovala. Jenže každé takové kolo stojí čas, který tahle země nemá.
Cizí zkušenost je zadarmo
Francie si za půl roku volí prezidenta. S jakou náladou, to dnes ukazují ohořelé radnice. My máme oproti Francouzům obrovskou výhodu. Můžeme se dívat. Cizí chyby jsou zadarmo, ty vlastní splácíme celé generace. Přesto se zdá, že část voličů chce stejný recept vyzkoušet na vlastní kůži. Hlavně když na něm bude razítko té správné evropské strany.
My v PRO budeme dál dělat to, co děláme. Bránit korunu. Odmítat povinné kvóty. Hájit svobodu slova. A připomínat, že stát má stavět elektrárny a koleje, ne převychovávat vlastní občany za pomoci levičácké ideologie. Senát mají teď v rukou ti, kdo v Paříži vidí vzor. O to hlasitěji budeme říkat, že to vzor není. Je to varování!
Zdeněk Cvejn
místopředseda PRO