GLOSA
Měsíc už uplynul od chvíle, kdy moderátoři České televize oblékli černou a odvysílali minutu ticha za svou nezávislost. Dojemné divadlo. Jen si přitom nikdo z nich nevšiml, že černou nosí jejich zaměstnavatel dávno. Na smlouvách. Začerněnou.
Nejstatečnější stávka v dějinách odborového hnutí
Připomeňme, co se 22. června vlastně stalo. Zaměstnanci ČT a Českého rozhlasu vstoupili do čtyřiadvacetihodinové výstražné stávky proti vládnímu zrušení koncesionářských poplatků a financování ze státního rozpočtu. Horníci kdysi stávkovali v dolech, zdravotní sestry na chodbách nemocnic. Kavčí hory zvolily formu úměrnou svému strádání: některé pořady začaly o minutu později. S časomírou, ať divák tu vteřinovou revoluci nepřehlédne. K tomu minuta ticha, lidský řetěz kolem rozhlasu a ve studiu dokonce kytara. Mainstreamová média psala o hrdinném boji za nezávislost, generální ředitel rozhlasu Zavoral hřímal, že vládě jde o destabilizaci, a komentátoři věštili konec svobodného slova v Čechách. Blesk aspoň poctivě ocenil ten hudební doprovod. Přitom stačilo se ptát: opravdu je nezávislost totéž co právo na peníze bez kontroly?
Zazněl samozřejmě i argument propouštěním. Obě instituce varují, že kvůli úspoře budou muset propustit 450 až 700 lidí. Ze čtyř tisíc dvou set padesáti zaměstnanců. Nechci nikomu brát práci a každé pracovní místo je příběh konkrétního člověka. Jenže položme si otázku, kterou si doma klade každý živnostník a každá rodina, když jí klesnou příjmy: opravdu není v molochu s více než čtyřmi tisíci zaměstnanci prostor pro patnáctiprocentní úsporu jinde než ve výrobě pořadů? V budovách, v režii, v managementu, v honorářích? Firmy v této zemi podobné diety zvládají běžně. Bez časomíry a bez kytary.
A oč se bojuje? Vláda plní, co slíbila voličům: ruší poplatek, který platíte za pouhé vlastnictví obrazovky, a převádí financování na rozpočet, jako je běžné v řadě zemí EU. Rozpočty obou institucí mají klesnout o patnáct procent. Vzpomínám si, jak minulá vláda chtěla tentýž poplatek napařit každému, kdo vlastní mobil s internetem. Tehdy Kavčí hory žádnou minutu ticha nedržely. Zvláštní, že?
Nezávislost, kterou popsal Paukner
Iniciativa Veřejnoprávně ke stávce vzkázala, že chce být odpovědná veřejnosti, nikoliv politikům, a že současný model financování nezávislost zaručuje. Krásná věta. Jenže pár týdnů nato vydala vycházející hvězda skutečně nezávislé investigativní publicistiky – Thomas Paukner – rozbor, který téhle větě nasadil černou pásku přes oči. Podle dostupných smluv se na pořadech ČT o klimatu přímo podílel Svaz moderní energetiky, tedy solární lobbisté. Pořady zaplatil Státní fond životního prostředí, diváci si je pak přes poplatky zaplatili podruhé. Série 2 minuty o klimatu přišla poplatníky na 4,8 milionu. A poradci ministra Hladíka v nich vystupovali jako nezávislí experti, bez reklamního označení, bez oponentury. Paukner k tomu připomíná, že holding jednoho z protagonistů dnes prošetřují evropští žalobci kvůli možnému dotačnímu podvodu za 600 milionů.
To vše je dohledatelné ve smlouvách. Tedy v těch pasážích, které nejsou začerněné. Cena stěžejního cyklu totiž není známa, ta zmizela pod černým fixem. Nezávislost na politicích, říkáte? Na vládních snad. Na Hladíkovi a jeho lobbistech evidentně ne.
Čeho se na Kavčích horách doopravdy bojí
A tady se dostáváme k pointě, kterou Paukner formuloval přesně: Česká televize se nebojí o peníze. Bojí se, že s financováním z rozpočtu přijde i kontrola a smlouvy už nebudou moci zůstat začerněné. Vždyť kdo hospodaří čistě, transparentnosti se nebrání. Černé kostýmy tak byly nakonec tou nejupřímnější částí celé stávky. Konečně jednou ladil obsah s formou.
Naše koalice slíbila voličům konec poplatků a slovo drží. A já dodám slib vlastní: my v PRO budeme trvat i na druhém kroku, totiž na úplném rozkrytí hospodaření veřejnoprávních médií. Ať si moderátoři nosí, co chtějí. Ale smlouvy placené z našich peněz musí být bílé jako padlý sníh. Do posledního řádku!
Zdeněk Cvejn
místopředseda PRO